Která slova používají děti a dospívající? A vyznáte se vlastně v jejich slangu? Mrkněte na náš slovníček.
Vyzkoušejte náš nový web věnovaný medialní výchově.
Statutární města Olomouc a Ostrava i letos podpořila naše vzdělávací a intervenční aktivity. Děkujeme!
V posledních dnech opět poradna projektu E-Bezpečí zachytila řadu případů spojených se zneužitím intimních materiálů dětí - a to především ve formě vyhrožování a vydírání. Nedávno se nám svěřila dnes již 16letá dívka Sylvie, která se stala terčem online útoku již ve svých 12 letech a útoky přetrvávají až do současnosti. Na počátku celého problému byl sexting, tedy dobrovolné sdílení vlastního intimního materiálu...
V našem předcházejícím textu jsme se zaměřili na základní přehled technik, které se využívají k ovlivňování čtenářů v online prostředí, s úspěchem se však dají využít (a také se využívají) i mimo internetový prostor. Technika, kterou si dnes popíšeme, se velmi často používala v dobách minulých (např. k propagandě v období světových válek a komunismu). K ovlivňování čtenářů, diváků či přímo voličů se používá i v současnosti. Tato technika se nazývá flag-waving (mávání vlajkou).
V loňském roce jsme ve spolupráci s O2 Czech Republic zrealizovali celonárodní výzkum Rodič a digitální rodičovství (2018), ze kterého vzešlo, že drtivá většina rodičů (přes 80 procent) nevyužívá žádné softwarové nástroje, které by umožnily omezit např. dobu, kterou dítě s počítačem tráví, případně regulovat aktivity, které na počítači provozuje. Rodiče se spoléhají především na ústní dohodu s dítětem, kterou však dítě ne vždy dodrží. V našem dnešním textu si vysvětlíme, jak jednoduše nastavit rodičovský režim na operačním systému Windows 10.
O2 představuje unikátní vzdělávací portál O2Chytraskola.cz určený zejména dětem, učitelům a rodičům. Jeho využití je pro všechny zdarma. Grantový program přinese základním školám nejen finanční podporu v hodnotě pět milionů korun, ale také metodickou pomoc. V budoucnu plánuje O2 podpořit také zapojení digitálních technologií přímo do výuky - například prostřednictvím aplikací nebo robotů.
V online prostředí je velmi snadné šířit nepravdivé informace, pravdivé informace záměrně zkreslovat, případně promíchávat pravdu a lež. Proto je dobré umět rozpoznat, zda autoři příspěvků skutečně nabízejí čtenářům a komentujícím ověřená fakta opřená o jasné důkazy a zdroje, nebo se snaží prostřednictvím manipulativních technik spíš ovlivnit ve svůj prospěch názory a postoje čtenářů a přimět je k nepřiměřené reakci - třeba verbální agresi, výhrůžkám apod. Proto vám dnes přinášíme základní přehled technik propagandy, které se (nejenom) v online prostředí k ovlivňování čtenářů využívají.
Již několik měsíců se vedou diskuse o využívání a zákazech mobilních telefonů ve škole. Média pravidelně informují o sporech mezi mnohými řediteli základních škol, kteří jsou pro zákaz telefonů i o přestávkách, a Českou školní inspekcí, která varuje před neodůvodněným zásahem do soukromého vlastnictví dětí. Na webu E-bezpečí vyšly již dva komentáře, které se vyjadřují k této problematice. Ovšem tentokrát se nebudeme zabývat úlohou školních přestávek ani nepřesnostmi a mýty, které se objevují ve veřejné diskusi. Podíváme se, co si o tom myslí přímo děti ze základních škol.
Takřka v přímém přenosu mohli pravidelní uživatelé Facebooku vidět vznik dezinformace (chcete-li fake news či hoaxu), která se velmi rychle rozšířila internetem a vyvolala vlnu nenávistných projevů (hate speech). Terčem útoku se tentokrát stal Marek Wollner, moderátor pořadu Reportéři ČT, a jeho kolegyně Nora Fridrichová. Tvůrcem samotné dezinformační zprávy byl pak Tomio Okamura (či administrátor jeho oficiálního profilu).
Volby do Evropského parlamentu opět doprovázejí mýty a dezinformace, které začínají prostupovat sociálními sítěmi. Dezinformace a polopravdy spojené s členstvím ČR v EU jsou aktivně šířeny představiteli různých politických stran a uskupení, stejně jako jejich příznivci. V dnešním textu se zaměříme na nejčastější mýty, které o Evropské unii panují a které jsou v těchto dnech opět aktivně v prostředí sociálních sítí sdíleny a rozšiřovány.
Ve většině případů kyberšikany, o kterých informují média a organizace, které se intervencí či prevencí v oblasti kyberšikany zabývají, se velmi často dozvídáme pouze to, co bylo výsledkem kyberšikany. Na naše emoce pak silně působí příběhy dětských obětí - dozvídáme se např. informace o tom, že se spolužáci v online prostředí posmívají spolužačce, sdílí její fotografie s posměšnými komentáři, snaží se poškodit její pověst, natáčí ji o přestávkách, jak se dehonestující video spolužáka šíři po YouTube či TikToku apod.
Abychom však pochopili, proč ke kyberšikaně dochází a jak minimalizovat riziko jejího vzniku v prostředí školy, nesmíme se dívat pouze na její výsledek, ale také na to, proč k situaci došlo. A právě na motivy, které ke kyberšikaně vedou, se zaměříme v našem dnešním textu.